ARAKAIN LYRICS

1. Adrenalin

Chuť mám na raftu sjet niagáru
stát v antarktidě nahej
já někdy jsem malinko ujetej, ujetej, ujetej

A dát si volnej pád z oběžný dráhy
bát se může někdo jinej
já někdy jsem malinko ujetej, ujetej, ujetej

Mám svou malou vášeň
pár divnejch nápadů bez vážnejch důvodů
říkaj že jsem blázen
co já vím, mám jen svůj adrenalin
Pro svou malou vášeň
vzdám se všech nároků na rentu z úroků
lítám jak ten blázen
nemám s kým, mám jen svůj adrenalin

Chci hrát ruletu s mým revolverem
rvát se až mě klouby bolej
já někdy jsem malinko ujetej, ujetej, ujetej

A vzít ten blbej prsten do Mordoru
rád jsem když mě ženský dusej
já někdy jsem malinko ujetej, ujetej, ujetej

Mám svou malou vášeň
pár divnejch nápadů bez vážnejch důvodů
říkaj že jsem blázen
co já vím, mám jen svůj adrenalin
Pro svou malou vášeň
vzdám se všech nároků na rentu z úroků
lítám jak ten blázen
nemám s kým, mám jen svůj adrenalin

[Solo]

]Mám svou malou vášeň
pár divnejch nápadů bez vážnejch důvodů
říkaj že jsem blázen
co já vím, mám jen svůj adrenalin
Pro svou malou vášeň
vzdám se všech nároků na rentu z úroků
lítám jak ten blázen
nemám s kým, mám jen svůj adrenalin

2. Malej Vrah

Sotva jsi odrostl všem dětskejm hrám
tak ďábel války tě svádí
od prsů matky jsi byl oderván
chladnou zbraň do rukou dá ti

Za pocit vlády už prodal jsi strach
v žilách zkažená krev ti proudí
tam nikdo neříká: "Jsi malej vrah"
mrtvej je ten, kdo chtěl by tě soudit

Skrýváš se, kde jen můry sklo lížou
a s lebkou na křídlech krouží
děláš jen, co jiní předepíšou
dětský já obejmout touží

Za pocit vlády už prodal jsi strach
v žilách zkažená krev ti proudí
tam nikdo neříká: "Jsi malej vrah"
mrtvej je ten, kdo chtěl by tě soudit

[Solo]

V prázdných očích vidíš touhu vládnout
zrádná duše krvácí
vše, co seješ, sklidíš, vůli žádnou
jen co dáš se navrací

Za pocit vlády už prodal jsi strach
v žilách zkažená krev ti proudí
tam nikdo neříká: "Jsi malej vrah"
mrtvej je ten, kdo chtěl by tě soudit

Ten tajnej kód, co do mozku cejch vpálí
důkladně pohltil všechen tvůj vzdor
dávno jste nevinně na válku hráli
dneska už zpívá ti nebeský chór

3. Černobílý Svět

Bráníš se myšlenkám mít duši na prodej,
blázníš, chceš mít jen kam dál mířit, už to vzdej!
Léháš ve výčitkách, chceš hrát si? No tak hrej!
Splétáš si po nitkách svou oběť za trofej.

Bráníš se mít vlastní názor, dávno netušíš,
koho vlastně vzýváš za vzor, sám se udusíš.

Důvodným námitkám tu hroby vykopej,
tím vložíš ke kytkám svou vlastní epopej.
Strach se šíří jako nádor, lék je dětský smích,
v rukou svíráš detonátor ze slov vyčichlých.

Na tak už vstávej!

Správnou chvíli, už svou vizi začít žít,
ty odkládáš.
Černobílý svět teď barvou zlít
už nezvládáš.

Vstříc dalším tajenkám bys rád, jen neznáš děj,
tak v Říši divů Alenkám lžeš jako čaroděj.
Dávno všem milenkám jsi k smíchu, sám se ptej,
proč vtíráš se k dívenkám a čekáš předprodej?

Ztrácíš sílu slýchat zápor, pláč Tě vyděsí.
Cítíš se jak reformátor, než ho pověsí.

No tak vstávej!

Správnou chvíli, už svou vizi začít žít,
ty odkládáš.
Černobílý svět teď barvou zlít
už nezvládáš.

Jak dávno je to, kdys dýchal za svá snění?
I v temnotách jsi věřil v rozednění.
Jen už jsi vzdal ten boj, že se svět změní.

[Solo]

Správnou chvíli, už svou vizi začít žít,
ty odkládáš.
Černobílý svět teď barvou zlít
už nezvládáš.

Správnou chvíli, už svou vizi začít žít,
ty odkládáš.
Černobílý svět teď barvou zlít
už nezvládáš.

4. Rozsudek

Procesí žhnoucích pochodní
bylo mi v patách, už je to pár let,
studenej pot stékal po spáncích,
když jsem se v prošoupanejch botách dával na útěk.

Ale oni stejně už mě lapili do ostnatejch drátů
a dřevěnou palicí přetáhli mi hřbet
než s provazem zakouslým dovedli mě před porotu
kde bez soudu zazněl jejich rozsudek.

"Chyťte ho, zmetka, že se rouhal,
na ohnivou hranici s ním",
křičela moje vlastní matka. a tak jsem zdrhal,
co jinýho může dělat odpadlík?

Ale oni stejně už mě lapili do ostnatejch drátů
a dřevěnou palicí přetáhli mi hřbet
než s provazem zakouslým dovedli mě před porotu
kde bez soudu zazněl jejich rozsudek.

[Solo]

Ale oni stejně už mě lapili do ostnatejch drátů
a dřevěnou palicí přetáhli mi hřbet
než s provazem zakouslým dovedli mě před porotu
kde bez soudu zazněl jejich rozsudek.

Stejně už mě lapili do ostnatejch drátů
a dřevěnou palicí přetáhli mi hřbet
než s provazem zakouslým dovedli mě před porotu
kde bez soudu zazněl jejich rozsudek.

5. Nic Neříkám

Jsou dny, kdy bez ustání před tebou utíkám.
Proč jindy k uzoufání až touhou umírám?
Jsi jako zhoubná nemoc v mý hlavě zažraná,
já jako osmá velmoc v područí tyrana.

Vsázíš, že všechno nám projde, mizíš,
když pláchnout není kam.
Já vím - na mí slova dojde, slyšíš?
I když nic neříkám.

Teď hraj si na nevinnou, já mizím, mosty pálím,
bloudím tu mlhovinou a tvůj svět neoddálím.
Jed háďat proudí žilou, promiň, já nepochválím
být tvojí polovinou s tím jedem neustálým.

Vsázíš, že všechno nám projde, mizíš,
když pláchnout není kam.
Já vím - na mí slova dojde, slyšíš?
I když nic neříkám.

[Solo]

Černá a bílá smyčka se svírá,
kyvadlo dávno jámu rozevírá.

Vsázíš, že všechno nám projde, mizíš,
když pláchnout není kam.
Já vím - na mí slova dojde, slyšíš?
I když nic neříkám.

Vsázíš, že všechno nám projde, mizíš.
I když nic neříkám.

6. Malá A Ztracená

Bezpečnej úkryt tátovejch dlaní
přešťastný úsměvy z rodinnejch alb.
Když zmizí ruka, která má chránit,
bezmocnou princeznu rozsápe dráp!
Kde byl tvůj táta, když vraždili anděla?
Rvali mu křídla a lámali vaz?
Koho dnes zajímá, žes to tak nechtěla?
Tvý jizvy nezcelí slzy a čas!

Vidíš ji? Hoří!
Touží hořet, nikdy vyhasnout!
Vidíš ji? Letí!
Duše září bílým plamenem!
Vidíš ji? Hoří!
Touží letět, nikdy nepadnout!
Vidíš ji? Letí!

Z rudýho popela andělských křídel,
odlitý svědomí tvrdý jak pěst
Musela zemřít, aby zas povstala,
princezna s erbem krvavých hvězd.
Tančí v ohni s pravdou na špičce jazyka,
touží jen hořet, nikdy vyhasnout,
malá a ztracená tátova holčička,
chce jenom letět, nikdy nepadnout!

Vidíš ji? Hoří!
Touží hořet, nikdy vyhasnout!
Vidíš ji? Letí!
Duše září bílým plamenem!
Vidíš ji? Hoří!
Touží letět, nikdy nepadnout!
Vidíš ji? Letí!
Duše září, už není kamenem!

Černá princezna,
panenka na hraní,
tátova holčička,
oba jsou bezbranní.

Černá princezna,
panenka na hraní,
tátova holčička,
oba jsou bezbranní.

Vidíš ji? Hoří!
Touží hořet, nikdy vyhasnout!
Vidíš ji? Letí!
Duše září bílým plamenem!
Vidíš ji? Hoří!
Touží letět, nikdy nepadnout!
Vidíš ji? Letí!

7. Leporelo

S jednou krabicí celej život svůj,
v knize jenom tečka na konci věty k tomu,
před zrcadlící křivou stěnou stůj.
Kam směřuješ teď a proč? Kam patříš, komu?

Změť citů a bolu,
tak jako leporelo,
pak trochu alkoholu,
aby to nebolelo.

Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě,
nevidí proč má
dědictví pouhý s lebkou na vinětě,
nevinný a sám.

Dveřma prásknout, nikdy neotevřít,
tak jak vlče zůstat sám sobě pánem domu,
ucpat uši tmou, všemu neuvěřit,
když by říkal tvůj strach: "Znám", tak vzepři se tomu

Změť citů a bolu,
tak jako leporelo,
pak trochu alkoholu,
aby to nebolelo.

Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě,
nevidí proč má
dědictví pouhý s lebkou na vinětě,
nevinný a sám.

Sedni k nám, příteli cizí,
na pár chvil buď náš host,
sedni k nám, přízraky zmizí,
na pár chvil, jen dnešní noc.

Změť citů a bolu,
tak jako leporelo,
pak trochu alkoholu,
aby to nebolelo.

Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě,
nevidí proč má
dědictví pouhý s lebkou na vinětě,
nevinný a sám.

Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě,
nevidí proč má
dědictví pouhý s lebkou na vinětě,
nevinný a sám.

8. 101. V Řadě

Stát stoprvní v řadě? Vážně koho baví
končit na hromadě, kde smích se nedostaví?
Chtít se vzepřít vadě, ty sám a všichni štvaví,
líp vypadat mladě, než doufat, že tě spraví!

Ztrácíš se v ideálu, zdá se, že to nemusíš snést.
Vzdálíš se od normálu, dál se nechceš nechat jen vést,
vybral sis nejlepší z cest!

A i když cesta se stáčí,
nesmíš se nechat z ní svést.
Ať klidně v mezích Tě vláčí,
všechno, co máš, je tvá čest!

Útočí tmou a parazití
na tvoji show všichni důležití.
Podepíšou tvůj ortel bytí,
do formy Tě štvou za úsměv skrytí.

Výhrou v první sadě je znát, kdo jsou "ti praví",
zůstat v protikladě, když můžou padat hlavy.
Víra proti zradě zřídka výhru slaví,
tak stůj na štěstí v řadě, než víc se neunaví!

Mít nohu na pedálu, dál k podlaze - málem se vznést,
fádnímu tribunálu sám ukázat vztyčenou pěst.
Vybral sis nejlepší z cest!

A i když cesta se stáčí,
nesmíš se nechat z ní svést.
Ať klidně v mezích tě vláčí,
všechno, co máš, je tvá čest!

Útočí tmou a parazití
na tvojí show všichni důležití.
Podepíšou tvůj ortel bytí,
do formy tě štvou za úsměv skrytí.

[Solo]

Útočí tmou a parazití
na tvojí show všichni důležití.
Podepíšou tvůj ortel bytí,
do formy tě štvou za úsměv skrytí.

A i když cesta se stáčí,
nesmíš se nechat z ní svést.
Ať klidně v mezích tě vláčí,
všechno, co máš, je tvá čest!

9. Vesmírný Koráb

Vplouvá s kormidlem cínovým
koráb bez plachet, co za nocí
hvězdám půjčuje svou zář.
Bloumá v řetězech stříbrných
tulák vesmírem, co nemá cíl,
v krajkách měsíců má stráž.

Skrývá spojení v Blížencích,
světlem vybledlým pak zrcadlí
v cestách vzdálených svou tvář.
Nebýt osudem svázaný,
tichým obzorem trochu se vznýst,
k branám úplňků jít snáz.

Na síle záleží, prolomit hráz,
pozemských zátěží mám se vzdát.
Na síle záleží, prolomit hráz,
pozemských zátěží mám se vzdát.

[Solo]

Sám se ztrácí než se objeví
jednosměrných cest souznění,
o lepším zítřku dál sní.
Bloudí dálkou, nepoleví,
ve svých útrobách s nadějí
touží najít úsvit nových dní.

Na síle záleží, prolomit hráz,
pozemských zátěží mám se vzdát.
Na síle záleží, prolomit hráz,
pozemských zátěží mám se vzdát.
Na síle záleží, prolomit hráz,
pozemských zátěží mám se vzdát.
Na síle záleží, prolomit hráz,
pozemských zátěží mám se vzdát.

10. Další Nic, Co Slýchávám

Lásko jak se cítíš, smířlivě se ptám
a pohled ke mě střílíš odpovědi nečekám
lásko kam tím míříš, na smrt přísahám
vážně už je příliš další nic, co slýchávám

Dál prázdně lžou tajemství odrostou
Otočí ruletou, vsázím sám, pryč s tou hrou

Lásko proč zas šílíš sám se zpovídám
nemám nic co říct když když zlou odpověď ti dám
lásko fakt se mýlíš slova nehledám
víš když z ticha šílíš sbírám sílu pojďme dál

Dál prázdně lžou tajemství odrostou
Otočí ruletou, vsázím sám, pryč s tou hrou

Vážně chci se smát tvým žertům ty se vysmíváš
navzdory mým argumentům pravda vyjde dráž
posíláš mě ke všem čertům a možná všechny znáš
když se pravda blíží ke rtům do kolen ji sraz

Vstřícná, všem mým konkurentům slova ohíbáš
chtěl jsem přístup ke tvým světům heslo ukrýváš
posíláš mě ke všem čertům a možná všechny znáš
když se pravda blíží ke rtům do kolen ji sraz

Vážně chci se smát tvým žertům ty se vysmíváš
navzdory mým argumentům pravda vyjde dráž
posíláš mě ke všem čertům a možná všechny znáš
když se pravda blíží ke rtům do kolen ji sraz

Vstřícná, všem mým konkurentům slova ohíbáš
chtěl jsem přístup ke tvým světům heslo ukrýváš
posíláš mě ke všem čertům a možná všechny znáš
když se pravda blíží ke rtům do kolen ji sraz

11. Tisíckrát

Kolikrát jsi zkoušel najít v sobě sílu,
co tě drží děj se co děj?
Kolikrát sis v duchu přeříznul žílu?
Směj se, směj se, směj se, směj se, směj!

Tisíckrát měl si důvod to vzdát
tisíckrát musel bez trumfů hrát
tisíckrát zkoušel jsi vstát
tisíckrát omlouval jsi svůj zkrat
tisíckrát měl jsi důvod to vzdát
tisíckrát musel bez trumfů hrát
tisíckrát zkoušel jsi vstát
už víš, jak brát, na svejch nohou stát

Kolikrát jsi utápěl sám sebe v drilu?
Tohle raději nepočítej!
Kolikrát jsi měl chuť je bít bez rozdílu,
ty co krásně zněj, záviděj?
Kolikrát jsi cítil ten mráz v týlu?
Kov na spánku určoval děj.
Kolikrát jsi krví dal styl veledílu?
Směj se, směj se, směj se, směj se, směj!

Tisíckrát měl si důvod to vzdát
tisíckrát musel bez trumfů hrát
tisíckrát zkoušel jsi vstát
tisíckrát omlouval jsi svůj zkrat
tisíckrát měl jsi důvod to vzdát
tisíckrát musel bez trumfů hrát
tisíckrát zkoušel jsi vstát
už víš, jak brát, na svejch nohou stát

Tisíckrát měl si důvod to vzdát
tisíckrát musel bez trumfů hrát
tisíckrát zkoušel jsi vstát
tisíckrát omlouval jsi svůj zkrat
tisíckrát měl jsi důvod to vzdát
tisíckrát musel bez trumfů hrát
tisíckrát zkoušel jsi vstát
už víš, jak brát...

12. Temná Zákoutí

Ztrácíš se v žáru,
to já jsem Tvůj soud,
já jsem klíč od Tvých pout,
soudím bez taláru
ty, co chtějí odmítnout!

Znáš jádro sváru,
já žhavě chtěl kout,
teď křič, než jak troud
tu shoříš bez poháru,
tak bolí klopýtnout!

Znám temná zákoutí,
kde se mísí pravda s lží,
kde za drobných pár Ti šašek i král
ze slin jed osuší.
Já znám temná zákoutí,
kde Tě vzkřísí, zrak zamlží
a za drobných pár pošlou do spirál
jejich pravd a retuší.

Ztrácíš se v žáru,
podívej - dým
už stoupám Ty s ním,
nečekej na fanfáru,
když lháři hrají prim!
Spoutána u stožáru,
sama jak stín,
Ty hloupá, Tvůj klín
Tě vhání do mých spárů,
Tvé "ne" - nejhorší z vin!

Znám temná zákoutí,
kde se mísí pravda s lží,
kde za drobných pár Ti šašek i král
ze slin jed osuší.
Já znám temná zákoutí,
kde Tě vzkřísí, zrak zamlží
a za za drobných pár pošlou do spirál
jejich pravd a retuší.

Tichem se ptáš,
nic neříkáš,
výčitky vzdálený.
Tichem se ptáš,
nenaříkáš,
Tvý sny jsou spálený.

[Solo]

Znám temná zákoutí,
kde se mísí pravda s lží,
kde za drobných pár Ti šašek i král
ze slin jed osuší.
Já znám temná zákoutí,
kde Tě vzkřísí, zrak zamlží
a za drobných pár pošlou do spirál
jejich pravd a retuší.

Znám temná zákoutí,
kde se mísí pravda s lží,
kde za drobných pár Ti šašek i král
ze slin jed osuší.
Já znám temná zákoutí,
kde Tě vzkřísí, zrak zamlží
a za drobných pár pošlou do spirál
jejich pravd a retuší.

13. Svatý Grál

Roky se toulám světem, chodím sem a tam
A každý strom či kámen pocítil mou dlaň.
Chci najít to, co možná není, nevím sám.
Jen nepatrnou radu kdo mi dá, se ptám?

Proč nestačí mi málo?
Proč chci mít mnohem, mnohem víc?

Tak bloudím zemí dál, pojď se mnou
Já hledám svatý grál, dnem i tmou
Až najdem věků chrám, pod horou
Snad zjistím, že tě mám, že mám tě souzenou.

Už je to dávno co jsem prošel světa kraj
Jen zrnka písku v kapsách možná pravdu znaj
A boty u dveří si tiše vzpomínaj
Na cestu, kterou mnozí ve snech prožívaj

Proč nestačí mi málo?
Proč chci mít mnohem, mnohem víc?

Tak bloudím zemí dál, pojď se mnou
Já hledám svatý grál, dnem i tmou
Až najdem věků chrám, pod horou
Snad zjistím, že tě mám, že mám tě souzenou.

[Solo]

Tak bloudím zemí dál, pojď se mnou
Já hledám svatý grál, dnem i tmou
Až najdem věků chrám, pod horou
Snad zjistím, že tě mám, že mám tě souzenou.







ARAKAIN LYRICS