TRIST LYRICS

1. Samota

Stojím sám uprostřed ledové pustiny,
mráz trhá živoucí obrazy slunečních paprsků.
Kráterový nadpozemský prostor obklopen věčným vakuem,
já, pánem své Samoty, neznám více než sebe.

Řezající chladná ozvěna kosmického větru
šeptá pravdu o své nekonečnosti a nicotě.
Závan poté v tichosti se rozplývá v éteru
a já budu naslouchat navždy těm hlasům.

Stojím sám nad svým hrobem a spatřuji symbol,
vidím svou mrtvolu, která uhnívá mi pod nohama.
Rozplývající se život v krvavé lázni pustoty,
bodavý pocit starých ran na paži...

Život nikdy nebyl.
Jen snění...

2. Modrý žal

Niterný žal, strhávající světlé zdivo lidskosti,
pálí na popel víru v svět a pohřbívá jsoucno.
V hořké melancholii pozvedá kalich krve
a kropí hroby mrtvých stínů.

Život se musí rozplynout do věčného snu,
odkud perutě tmavých nočních krizí přinášejí prach jistoty.

Měsíční svit a temnota skrze seschlé stromy jsou obrazem skleslosti,
která vládne pustému kraji nesvětského snu.

Modravé cesty snových dálek,
černá spleť trnového labyrintu
a osvětlený beton z městských lamp.
Věčná dálka topící se ve víru závratí.

3. Stíny

Zasněženou stezkou k hřbitovu mrtvých stínů,
stezkou do mlhového oparu černé noci.
Zde se schází jen stíny a všichni smutní, padlí.
Stromy se svou pohřební vůní naříkají.

Kraj bez světel, nekončící temnota při žalostných pomnících,
bolestné rány jedovatých trnů rudých oblak.
Nemocný pták krouží nade mnou a zpívá chmurnou píseň o melancholii.
Hřbitov skleslých poutníků, zapomenutý svět noční černoty.

Cesty bez jediné zapálené svíce,
staré náhrobky zapadlé ve sněhu,
nicotný majestát.
Hřbitov mrtvých stínů, hřbitov života.

4. Pohřeb světel

(Já již přestával věřit -- o hrob Mrtvé dávno nestarám se a srdce zkamenělo.
Stále stejné cesty podzimní stezkou obrazy jizev připomínají.
V mlžných večerních zahradách začal jsem vykopávat jámy
sobě i všem mým stínům, při veškeré nenávisti.
Nechci více světla a stěny se pomalu přibližují.
V houfech se tenkrát zjevovali.
Zlatý záblesk vesmírných zrcadel.
Čekám, až si pro mě přijdou...)

Jarní déšť smáčející bahno,
chladný závan nové barvy nebes.
Znavený jsem sluncem a pouť světlou mi chystají.
Jak mě unavuje sluneční jas a drásavý pocit probuzení...
Zástupy mrtvých stínů pohřbívají světlo,
síla splínu a temna s betonovými zdmi,
stékající krev z čerstvých jizev byla modlitbou,
obětí mé sebenenávisti a šedé podstaty kosmu.
Život nikdy nebyl.
Jen snění...
Utichající vody rudých řek, studená břitva...
Křehké kroky temnotou, souznění s obrysy zimních stromů.
Pohřeb světel, budoucnost je v mlze.
Mramorová ulice starých vzpomínek se stává pomníkem.





TRIST LYRICS